Hana - Alena Mornštajnová

obrázek vypůjčen z portálu Megaknihy.cz

s. 310

Knihou Hana jsem byla šokována v tom nejlepším slova smyslu. Upřímně, nemám ráda literaturu o válce, nenávisti, závisti, zlobě, vzteku, pomstě a vraždění, ke kterým lidi vláká. Alena Mornštajnová však Hanu pojala úplně jinak.

Otevřete knihu a najednou na vás, z jejích útrob, vykouknou příběhy žen tak odlišných a přece tak stejných. Příběhy o jejich vinách, které si myslí, že nesou. O jejich milostných souženích, rodinných strastech i radostech. O avantýrách jejich mužů a následném slabošství.

Ačkoliv se Hanou dostanete do zákoutí koncentračních táborů, nebude vyprávění zvrácené ani nechutné. Na Haně vidíte jasně a čistě, jak její nesmyslná vina a to, že stále někde uvnitř zůstala dítětem, ji ovlivňuje celý život.

Nakonec bude stejnou osobou, kterou v mládí nenáviděla, ale nyní si již bude vážit té možnosti, býti obklopena milujícími lidmi.

Tento, ač válečný, tak jemný příběh, vás vtáhne a nepustí. Přivede vás k poznání, že opravdu ve svých životech žijeme tak, jak nejlépe umíme. 

Žijeme jen se zlomkem informací, které známe o svém životě a o životech kolem nás. Kdyby tu byla možnost, jak znát více a hlouběji vše okolo, možná bychom žili lépe. Ale opravdu bychom se rozhodovali jinak? Věřím tomu, že Hana ano.